„Tvůrci vystihli a velmi zřetelně interpretují pocity, které se odehrávají v mysli a těle adolescenta (včetně přítomnosti oidipovského archetypu a nezbytné autoerotiky) a kombinují je s “doslovně” pojatými situacemi. Boy – tanečník Martin Talaga – podstoupí nejokatější pseudorituály, které naše doba nabízí v podobě sprejerství, opilosti, diskotéky nebo lehké dívky. A do toho se míchá tradice společných rodinných večeří, zasnoubení, svatby. Jednoduché dudy, které hrdina zkoumá a jejichž prostřednictvím nabírá dech a hledá vlastní melodii, symbolizují prapůvodní vzor. Z jedné strany ho podporují nápěvy slovenských lidových písní a etnické bubnování, z druhé útočí módní angličtina nebo rap.” 

(Veronika Boušová, Divadelní noviny, 12. květen 2016)

„Spojení lidové hudby a současného tance je funkční a jde skutečně o přirozené řešení, žádná násilná implementace folklóru tam, kam nepatří, ani citace v pohybu z celku nijak neční. Od počátku v této souvislosti zaujmou diváka dudy, které na scéně po celou dobu představení slouží jako rekvizita – pro choreografa jsou pojítkem tradičního a současného, jsou atributem, jehož se v závěru chopí a v posledních vteřinách začne na ně hrát. V tomto směru mohou také představovat onu dospělost, které se snažil po celou hodinu dosáhnout.“ 

(Lucie Kocourková, Opera Plus, 29. duben 2016)