Daleká cesta za blízkým domovem. Možná, že domov je všude tam, kde jsme my.
Autorský projekt Dominiky Špalkové a Báry Ungerové pro rodiny s dětmi od čtyř let.
MO = doma
MOE = vzorek, ornament
TIVI = opakování, rytmus
OET = chyba, výjimka
Zážitková inscenace vhodná pro malé i velké se odehrává uvnitř karavanu, který je zároveň výtvarnou instalací. V Moetivi karavanu ožívají obyčejné věci, které má každý doma. Uvnitř je útulno, bezpečí, hra, tajemství… a možná přijde i sob…
Autorský divadelně-výtvarný projekt Báry Ungerové, Dominiky Špalkové a Venduly Tomšů si pokládá otázku, co je to doma. Je domov místo nebo pocit? Možná, že doma je všude tam, kde jsme my. Daleká cesta za blízkým domovem. Expedice za podstatou domova autorky dovedla až daleko na Island mezi sopky a lišejníky a až k Sámům a sobům na sever Norska. Inspirovaly se rytmem, krajinou, rituály a příběhy lidí. Doma je pro mě vroucí voda v konvici a puštěné rádio. Doma je pro mě chleba s máslem. Autorky skládaly střípky ze vzpomínek, pocitů, zvuků, barev, tvarů, ornamentů, předmětů, chutí a vůní a tento obraz kaleidoskopu potom otiskly do inscenace Moetivi Karavan.
Představení je vhodné pro rodiče s dětmi od 4 let.
V roce 2023 vyšla kniha o čtyřech letech projektu Moetivi Karavan.
Na přání pořadatele je možné uvedení doplnit o doprovodný program.
Premiéra: 21. června 2022
Autorky a performerky: Dominika Špalková a Bára Ungerová
Autorská spolupráce na začátku cesty: Lucie Dlabolová
Autorská spolupráce na konci cesty: Vendula Tomšů
Design: Barbora Ungerová
Scénografie: Vendula Tomšů
Hudba: Dva, Zrní, Kutya
Zvuk: Ladislav Mirvis Mirvald
Světla: Jiří Pirko Šmirk
Fotodokumentace: Jiřina Šmídová, Barbora Ungerová
Technický support: Jan Unger, Jan Tomšů
Producent: ProFitArt
Partnerské organizace: Arctic Culture Lab (Norsko), Handbendi (Island)
Délka: 40 minut
Podpořili: Fondy EHP – program Kultura, Ministerstvo kultury České republiky, Hlavní město Praha
Doprovodný program
Palačinková afterparty před moetivi karavanem
Bára je doma tam, kde si může udělat palačinky. Dominika je doma tam, kde se může podělit o své zážitky a povídat si.
Setkání s autorkami a performerkami Bárou a Dominikou po představení Moetivi Karavan / Expedice k domovu. Promítání Bářiných fotografií z průběhu projektu, tvůrčích pobytů na Islandu a v Norsku a příprav na představení. Volná diskuse o projektu a tématu domova, sdílení dojmů z představení. Bára tančí u sporáku, dělá pro všechny domácí palačinky a z kazeťáku hraje hudba od Dva, Midi Lidi, Zrní a dalších oblíbených party kapel.
Můj domov / Expedice
Tvořivý workshop pro děti
Výtvarně-divadelní workshop, během kterého si děti vytvoří svoje malé divadlo, inspirované pocitem opravdového nebo snového domova. Jak takový domov chutná? Jak to v něm voní? A kdo v něm bydlí?
Na workshopu budeme pod vedením jedné z autorek inscenace Moetivi Karavan / Expedice k domovu, Dominiky Špalkové, pracovat výtvarně-divadelní technikou Lambe Lambe, pomocí které se společně naučíme, jak si vyrobit svoje malé divadlo v krabičce. Během workshopu, který bude rozvíjet představivost, empatii a tvořivé schopnosti, vzniknou malé divadelní příběhy o tom, co je pro nás doma.
Kniha Moetivi Karavan / Expedice k domovu
Kniha o čtyřech letech Moetivi Karavanu je plná fotek z rezidencí a cest. Texty v češtině a angličtině shrnují celý vývoj mezinárodního projektu od prvního nápadu, přes rezidence až po tři hotová představení v českém, islandském a norském karavanu.
Cena: 250,-
Osobní předání v Praze nebo zaslání Zásilkovnou / Balíkovnou.
V případě zájmu o zakoupení knihy se ozvěte na pr@profitart.cz.
Recenze
“Uchýlila jsem se tedy na rozdováděný pažit před Drakem a nechala se cestovatelkami Dominikou Špalkovou a Bárou Ungerovou pozvat na nenucenou Expedici k domovu do obytného přívěsu Moetivi Karavan s rozkošným modro-žluto-červeným interiérem a spoustou skrýší s krabičkami se suvenýry z cest. Poetické, atmosférotvorné představení s prvky výtvarné instalace pouhých osm návštěvníků nechá zakusit myšlenku, že pocit domova si uvědomujeme ve chvíli, kdy nám chybí. Bez cest by tedy nebylo domova, stejně jako nemá smysl cestovat, když se nemáme kam vrátit. Domov na kolečkách může být v tom případě jedině výhodou. I s námi se karavan nakonec naoko rozjel, a i když jsme se doopravdy nepohnuli ani o píď, najednou jsme se ocitli na pláži s mušlemi a stánkem s pohledy. A mně konečně došlo: léto je tady!”
Petra Zachatá, Hadrián 3, 26. 6. 2022
“Tak jako letos z kouzelného představení Moetivi Karavan / Expedice k domovu z produkce ProFitArt, který mě v sobotu spolu s dalšími sedmi diváky odvezl na půlhodinovou cestu do Norska a k chorvatskému moři, skrze niž jsem si mohla v duchu připomenout své vlastní cestovatelské zážitky a limitní životní zkušenosti z cesty na Nový Zéland „a zase zpátky“, sama k sobě a ke svému domovu. A to díky minimalistickému herectví Dominiky Špalkové a Báry Ungerové a jejich práci s roztomilými miniaturními loutkami, ale i s předměty denní potřeby, s pohlednicemi, suvenýry a přírodninami z cest a především díky roztomilému, žluto-modře malovanému interiéru útulného karavanu. Bářina cesta do Norska, reflektovaná skrze vzkazy na pohlednicích, zpočátku nadšené představou, že si nese svůj domov na zádech (podobně jako může přemisťovat karavan na kolečkách), a vrcholící steskem po domově vyvolaným pocity nepohodlí, mi vehnala slzy do očí. Jak jen se i mně stýskalo po měkké pohovce, na níž mezitím rodiče nerušeně cestovali se mnou sledujíce televizní dokumenty a brouzdajíce v mapách, zatímco mě postupně požíraly nenasytné muchničky a stěnu stanu, mého jediného domečku, mi prokloval horský papoušek!”
Kateřina Kykalová: Regiony must go on (No. 6). Divadelní noviny, 3. 7. 2022
„Zavřete oči, dejte průchod představám a zkuste si to alespoň pro sebe formulovat. Pro někoho je domov místo, kde si pověsí klobouk, pro jiného místo, kde se automaticky připojuje k Wi-Fi (to je například u nás, neboť švagr je ajťák). Pro dalšího známé vůně, pohodlná postel, plyšáci, vana horké vody. Prostě to, co vzbuzuje libé pocity. A právě do takového domova zvou diváky tyto dvě ženy, z nichž jedna se vydává na cestu, zatímco druhá zůstává, aby mohla přijímat pozdravy z oněch cest a díky hravým symbolům společně s diváky zkoumat interiér karavanu. Nápadů je tu spousta, vždyť Bára Ungerová je kromě performerky, zpěvačky a skladatelky také designerkou. Zkušená dramaturgyně Dominika Špalková vyniká zase schopností všechny ty – mnohdy titěrné – věci rozpohybovat, doslova rozžít, uvést je do souvislostí, z náhody udělat osud a vytvořit radostně hravou a současně trochu tajemnou atmosféru. Inscenace je určená především pro rodiče s dětmi, ale dělá děti i z nás dospělých. Dovoluje nám ponořit se a plout po řece fantazie. Drobnosti, vytahované z tajemných krabiček všeho druhu, jako by nám něco připomínaly. V každé domácnosti se přece najdou podobné ošoupané a používáním deformované krabičky. Zůstaly nám po babičce či prababičce a objevovat jejich bizarní obsah je stále lákavé. Jestliže obě performerky rozžívají střídavě nejen prostor karavanu, ale i jeho okolí, teoreticky by nás neměla překvapit ani návštěva soba, ani skutečnost, že karavan se na závěr rozjede (i když jen díky divadelnímu triku), abychom se zastavili až u moře na pravé havajské party. A vlastně vůbec nevadí, že jsme jen na náplavce u Rašínova nábřeží a trochu krápe.”
Jana Soprová: Mezi Čechy domov můj (No. 1). Divadelní noviny, 22. 9. 2022
